The Infectious Diseases Society of America v současnosti doporučuje amoxicilin a ampicilin, aminopenicilinová (AP) antibiotika jako léky volby pro léčbuenterokokUTI.2 Prevalence enterokoků rezistentních na ampicilin se zvyšuje.

Zejména výskyt rezistence na vankomycinenterokoky(VRE) se v posledních letech téměř zdvojnásobil, přičemž 30 % klinických enterokokových izolátů bylo hlášeno jako rezistentních vůči vankomycinu.3 Na základě aktuálního standardu Clinical and Laboratory Standards Institute,Enterococcusdruhy s minimální inhibiční koncentrací (MIC) ≥ 16 μg/ml jsou považovány za rezistentní na ampicilin.

Mikrobiologické laboratoře používají stejný bod zlomu bez ohledu na místo infekce. Údaje z farmakokinetiky, farmakodynamiky a klinických studií podporují použití aminopenicilinových antibiotik při léčbě enterokokových infekcí močových cest, i když izoláty mají MIC, která překračuje prahovou hodnotu citlivosti.4,5

Protože se AP antibiotika vylučují ledvinami, můžeme dosáhnout mnohem vyšších koncentrací v moči než v krevním řečišti. Jedna studie dokázala prokázat průměrnou koncentraci moči 1100 μg/ml odebranou během 6 hodin po jediné dávce perorálního amoxicilinu 500 mg.

Další studie analyzovala rezistenci na ampicilinenterococcus faecium(E. Faecium) izoláty v moči s hlášenými MIC 128 μg/ml (30 %), 256 μg/ml (60 %) a 512 μg/ml (10 %).4 Na základě údajů z těchto studií je rozumné říci, že koncentrace AP dosáhnout dostatečných koncentrací v močovém traktu k léčbě mnoha hlášených rezistentních infekcí.

V jiné studii bylo zjištěno, že rezistentní na ampicilinE. faeciumizoláty z moči měly různé MIC, s mediánem MIC 256 μg/ml5. Pouze 5 izolátů mělo hodnotu MIC > 1000 μg/ml, ale každý z těchto izolátů byl v rámci 1 ředění 512 μg/ml.

Penicilinová antibiotika vykazují časově závislé zabíjení a optimální odpověď nastane, pokud je koncentrace v moči nad MIC alespoň po 50 % dávkovacího intervalu.5 Proto můžeme rozumně usuzovat, že terapeutické dávky AP antibiotik budou nejen účinně zacházetEnterococcusdruhy, ale také rezistentní na ampicilinenterokokizolované u nižších infekcí močových cest, pokud jsou přiměřeně dávkovány.

Vzdělávání předepisujících lékařů je jedním ze způsobů, jak můžeme snížit množství širokospektrých antibiotik používaných k léčbě těchto infekcí, jako je linezolid a daptomycin. Dalším způsobem je vytvoření protokolu v jednotlivých institucích, který pomůže předepisujícím lékařům nasměrovat předepisování podle pokynů.

Jeden z nejlepších způsobů, jak s tímto problémem bojovat, začíná v mikrobiologické laboratoři. Hraniční body specifické pro moč by nám poskytly spolehlivější údaje o citlivosti; to však není v současné době široce dostupné.

Mnoho nemocnic přerušilo rutinní testování citlivosti naenterokokizoláty z moči a všechny uvádějí jako rutinně citlivé na aminopeniciliny.6 Jedna studie hodnotila výsledky léčby mezi pacienty léčenými pro VRE UTI antibiotiky AP ve srovnání s pacienty léčenými nebeta-laktamovými antibiotiky.

V této studii byla terapie AP považována za aktivní ve všech případech bez ohledu na citlivost na ampicilin. V rámci skupiny AP byl nejčastějším agens vybraným pro definitivní terapii amoxicilin následovaný intravenózním ampicilinem, ampicilin-sulbaktamem a amoxicilin-klavulanátem.

Ve skupině bez beta-laktamů byl nejčastějším agens vybraným pro definitivní terapii linezolid, následovaný daptomycinem a fosfomycinem. Míra klinického vyléčení byla 83,9 % pacientů ve skupině AP a 73,3 % ve skupině bez beta-laktamu.

Klinické vyléčení pomocí terapie AP bylo pozorováno u 84 % všech případů au 86 % pacientů s izoláty rezistentními na ampicilin, přičemž mezi výsledky u pacientů léčených non-β-laktamy nebyl zjištěn žádný statistický rozdíl.